Co vše naše tělo musí zvládnout

26.11.2021

Je toho hodně a dost často si to neuvědomujeme. Bereme jako samozřejmost, že naše tělo funguje a my můžeme žít své životy, tak jak je žijeme. A pak, když třeba začne nějak bolet nebo přijde nějaký problém, tak pak řešíme tu bolest nebo ten problém, abychom se co nejdříve mohli vrátit k "normálu". Někdy ale přijde něco, co nám otevře oči a my si najednou uvědomíme, že něco je moc špatně. A toto zvědomění je skvělé! Je to příležitost něco změnit a začít vnímat vlastní tělo a naslouchat mu! Je totiž neskutečně chytré a snaží se nás za všech okolností podporovat! Bez něj bychom nemohli nic a nebyli tím, kým jsme. I když to v daný okamžik většinou tak nevnímáme, tak jakákoliv zdravotní komplikace může být velmi cennou zprávou od našeho těla, které ví, že pokud by to takhle šlo dát, tak už by nás zkrátka podporovat nezvládlo!!! Tak nás prostě zastaví... Ale opravdu potřebujeme taková zastavení? Nebylo by lepší si zvědomit, co všechno musí naše tělo zvládat a podporovat ho stejně jako podporuje nás?

Když jsem o tom přemýšlela sama za sebe, tak jsem se až lekla, kolik toho je...

Mé tělo musí vlastně být celý den v akci. Potřebuji, aby mě podporovalo v zajišťování chodu domácnosti. To samo o sobě není málo. Každý si můžete dosadit, co vše tam patří. Potřebuji, aby mě podporovalo při vykonávání mé práce. Naštěstí nemám sedavé zaměstnání, ale jsou dny, které prosedím za počítačem. A to je pro tělo obrovská zátěž. Pak ráda běhám a jezdím na kole. Už nemám čas na trénink, tak potřebuji, aby moje tělo zvládalo nepravidelnou zátěž. V mém případě jde někdy o celkem extrémní výkony. Občas dostanu šílený nápad. Třeba si i zazávodit. Naposledy to byl závod v běhu na 18 km s převýšením 1 000 m v Krkonoších. Do toho chci trávit aktivní čas se svými dětmi, což začíná být výzva, protože kluci rostou jak z vody a začínají mi stačit. Občas se mi nevyhne nějaký ten stres či spěch a ne vždy mu dám dokonalou výživu. Potřebuji, aby mé tělo zvládlo i to. Pak mám skvělého psa, který mě sice drží v akci, ale pak i vždy včas vytáhne do přítomnosti a do přírody... V podstatě je kromě PERMANENTA mým nástrojem na péči o mé tělo a potažmo o sebe. Procházky v lese jsou totiž balzámem pro celý organismus včetně naší duše.

Nejrůznějších zastavení v podobě zdravotních komplikací bylo v mém životě dost a také jsem je dost dlouho ignorovala. Teď mám asi nejnáročnější období svého života, ale už vím, jak o sebe a své tělo pečovat a vlastně jsem nikdy nebyla šťastnější a neměla více energie. Každý den podporuji své tělo vědomou pozorností při cvičení PERMANENTA, vděkem, úctou a respektem. Naslouchám mu a tak spolu tančíme životem! Je to radost ;) A i když si někdy zacpu "uši" a dělám, že neslyším, tak to není na dlouho. Už to nejde, se jen ničit!