Důležité, ale podceňované pohyby hlavou

Do nedávna jsem si libovala, jak to je skvělé mít krásně rozhýbaný krk. A to jsem si přímo neuvědomovala, že kromě toho je i pěkně silný. A za to jsem teď opravdu vděčná, protože mi pevné svaly kolem krku a šíje udrželi hlavu rovně při prudkém nárazu. Díky tomu jsem si vaz přerazila tak šikovně, že tu stále jsem. Jen se sešroubovaným krčím obratlem a aktuálně zkouším, jaké to je, když naopak hlavou nepohnete skoro vůbec...

Je pravda, že člověk si nakonec zvykne na všechno, takže funguji celkem dobře, ale vše jde pomalu. Jsem neohrabaná. Auto sice už řídím, ale asi bych úplně neměla. Člověk má opravdu dost zúžený pohled na svět... ale dopady jsou mnohem širší na celý organismus!

Jak to je s vaší mobilitou a sílou v oblasti krční páteře?

Většina z nás má slušné rezervy. Trávíme podstatnou část dne u počítače, kdy v podstatě koukáme do jednoho místa a hlavou skoro nepohneme. Často také někam spěcháme a na rozhlížení není čas. A když zrovna nikam nespěcháme a třeba jedeme MHD nebo na někoho čekáme, tak máme v ruce telefon a opět koukáme do jednoho místa. V autě jsou zpětná zrcátka (teď za ně děkuji) nebo dokonce parkovací asistenti, abychom se nemuseli moc otáčet. Nakonec proč si neusnadnit život? Ale tady je kámen úrazu... v běžném životě už skoro nehýbeme hlavou a spokojeně si tuhneme v místě, kde se to moc nevyplatí.

Co se děje, když dostatečně nehýbeme hlavou?

V první řadě jde o zmíněnou mobilitu krční páteře ve všech směrech. Dolů to většinou celkem jde, ale nahoru už hůř. Při rotaci se otáčíme i s rameny.

Postupně ochabují i svaly na zadní straně krku a naopak se zkracují ty na přední straně. V důsledku se mění postavení naší hlavy - posouvá se dopředu. A protože hlava je těžká, tak to má velmi zásadní dopady na držení těla. To musí nějak reagovat, abychom nepřepadli dopředu. Postupně se odchylujeme od správného postoje a každá taková odchylka je prvopočátkem vzniku dysbalance a vyžaduje nějakou extra energii k její kompenzaci. Úplně zbytečně. Navíc nikdy nevíte, kdy se vám pevný krk bude hodit... snad nikdy!

Dále pak pohyby hlavy souvisí s rovnováhou a propriorecepcí - tedy s vnímáním našeho těla v prostoru a v pohybu. Není třeba zdůrazňovat, že právě toto velmi významně omezuje kvalitu jakéhokoli pohybu. Zodpovědný je za to vestibulární aparát uložený ve středním uchu. Některé studie uvádějí, že to je první část mozku, která se začne vyvíjet v prenatálním období (již 21. den). V podstatě jde o vstupní bránu do mozku, bez které se neobejdeme. Nefunkční rovnovážné ústrojí si můžete představit jako silnou závrať. Je to stav, kdy se nemůžete ani pohnout, často se vám udělá špatně od žaludku a jste doslova paralyzování. To je extrém. Ale i méně funkční rovnovážné ústrojí má dopady na náš organismus. Platí známé "use it or lose it" - málo hýbeme hlavou, málo aktivujeme vestibulární aparát a trpí rovnováha i propriorecepce.

Přidávám jeden příklad z praxe... jako malé děti většina z nás neměla problém na houpačce, kolotoči nebo při válení sudů a až později (často pak s vlastními dětmi) jsme zjistili, že houpání není optimální a z kolotoče je nám šoufl. To jsou takové první příznaky "usínání" vestibulárního aparátu. A pokračuje to dál. Ale nemusí.

Stačí dvě minutky denně! Zlepšíte mobilitu krční páteře, držení těla, rovnováhu a propriorecepci! Dalšími cviky je pak možné krásně posilovat, ale to už je vleže na zádech.

Již po týdnu poctivého "cvičení" pocítíte rozdíl. Uvidíte, že uvidíte víc a budete se hýbat lehčeji. Platí, že v jednoduchosti je síla. A já ještě přidávám, že v pravidelnosti a permanentnost - všíchni víme, jak fungují diety!!! Každý den trochu udělá větší rozdíl, že jeden den hodně a pak třeba celý týden neno už nikdy nic.

A to je kouzlo cvičení PERMANENTO ;)