Kam se to řítíme...

V poslední době se dějí věci, kterým nerozumím a které se mi moc nezamlouvají. Slova jako je SMYSLUPLNOST, ZODPOVĚDNOST nebo FÉROVOST až příliš často ztrácí na svém významu. Tohle téma je sice trochu z jiného soudku, ale myslím, že stojí za zamyšlení. Do družiny naší základní školy se zavádí čipový systém! Třikrát sláva. Až na to, že jsem zatím nikoho neviděla jásat a sama neskáču nadšením. Napadá mě milión otázek a ani na jednu jsem nenašla rozumnou odpověď... 

SMYSLUPLNOST: Že prý jde o usnadnění? Čeho? To je tak náročné, těch pár dětí z družiny vypustit? Že to zrychlí vydávaní obědů, pardon - dětí. Jak? To ten systém zaváže dětem tkaničky, aby vyběhli rychleji? Hlavně, že bude chytrý. Bude rodiče informovat, kde se dítě zrovna nachází. Copak ale rodič neví, jestli je dítě na kroužku nebo na výletě? To to opravdu potřebuje napsat na monitor? A protože děti ještě čipy nemají, tak informaci o aktuální poloze bude muset do systému někdo zadat. Nejspíš paní vychovatelka v družině. Neměla by se ale spíše věnovat dětem? Není novinkou, že školství se dlouhodobě potýká s nedostatkem finančních prostředků. Nejsou učitelé, třídy jsou nacpané k prasknutí. Na škole s rozšířenou výukou tělesné výchovy nemají dostatek tělocvikářů a trenérů... Instalace systému zcela určitě nebyla zadarmo. To opravdu nemohou být finance využity smysluplněji? Třeba ku prospěchu dětí a kvality jejich vzdělávání?

ZODPOVĚDNOST: Co když se něco nepovede? Co když někdo systém šikovně zneužije? Co když si dítě odvede někdo, kdo by neměl? Je to asi krajní situace, ale kdo bude za takovou chybu zodpovědný? Systém? Majitel systému? Vedení školy? Zřizovatel školy? Rodič, protože nevědomky ztratil čip, nestihl si toho včas všimnout a nahlásit to?

FÉROVOST: Jedná se o změnu, která se týká bezprostředně dětí a rodičů. Proč tedy rodiče neměli příležitost se k novince vyjádřit? Zdá se, že není problém čip naprogramovat. Proč je tedy problém čip přeprogramovat? Proč budou rodiče prvňáčků nuceni kupovat několik nových čipů a rodiče starších dětí vyhazovat nepotřebné? Co na to příroda? Kdo bude opravdu benefitovat?

To jsou takové maličkosti. Ze všeho nejvíc mně vadí, že si jdu pro malého človíčka - lidskou dušičku, která tráví čas s jiným člověkem... třeba bych ráda pozdravila a poděkovala. Nebo měla možnost se zeptat. Nebo jen prostě popřát hezký den.

Samozřejmě, že si zvykneme, ale chceme to? Není už těch nesmyslů dost?

Spousta technologií se opravdu povedla a dnes a denně nám usnadňují životy. Ale na druhou stranu je i hodně takových, které se zas tak nepovedly nebo naše životy okrádají o mnohem hodnotnější věci. Třeba o lidský kontakt. Nebo o pohyb. Důsledky nepoznáme hned, ale dříve nebo později se dostaví.

Tak hlavně, ať nevypnou proud, až si budeme toho svého človíčka vyzvedávat!