Když to všechno funguje, jak má

Tento článek je opět o pohybu, ale tentokrát ne o tom, který hýbe naším tělem. Je o pohybu, který nás posouvá životem. Každý den děláme nějaká rozhodnutí. Někdo z nás o nich většinou pochybuje, někdo ne. Já jsem patřila spíše do té první skupiny, ale poslední dobou se to mění a život mi všemožně dává najevo, že je čas přestat pochybovat. Pokud máte chuť, tak si můžete přečíst jeden úplně obyčejný příklad.

Posledních pár týdnů se zabývám přípravou aplikace, která bude pomáhat se cvičením doma. Je postavená na videích s nejrůznějšími sestavami pro nejrůznější příležitosti. Všechna videa musím samozřejmě natočit. A já je vlastně už natočila, ale bylo to moc rychlé a já cítila, že to není ono. Prostě výsledek něco postrádal a já nebyla úplně spokojená. Rozhodla jsem se tedy, že to musím udělat jinak. Došlo mi, že videa na doma musí vzniknout doma. Že musí mít tu správnou atmosféru. Že nemůžu všechno natočit za jeden víkend jak na páse a pak to hromadně sestříhat a namluvit. Prostě takhle by to nefungovalo.

Takže pochybám navzdory jsem začala znovu. Zkontaktovala odborníky a nechala si poradit s tím, co všechno budu potřebovat. Nejde tak úplně o to, co mi poradili, ale spíše kde mi doporučili vše potřebné pořídit. A sice v obchodě, o kterém jsem nedávno četla v časopise Forbes a kde jsem si přála něco koupit. Ani jsem nečekala, že příležitost přijde tak brzy.

I když jsem si mohla vše nechat přivézt zdarma domů, tak jsem se rozhodla si to jet vyzvednout osobně. Chtěla jsem si dýchnout atmosféry toho obchodu. Navíc email, že moje objednávka je připravená k vyzvednutí, přišel ve chvíli, kdy jsem sedala do auta a jela vrátit klíče od tělocvičny, které jsem předchozí večer zapomněla v kapse a přivezla si je omylem domů. Ranní špičkou jsem se prokličkovala nad očekávání dobře a v podstatě vznikl takový příjemný okruh Prahou. Víc signálů už jsem ke spokojenosti nepotřebovala. Poslouchala jsem si svůj oblíbený soundtrack a přemýšlela o všem možném.

Ale nepochybovala o tom, jestli jsem se s natáčením videí rozhodla správně.

Už se těším, až se obývák změní v ateliér. Nakonec je to hodně blízko tomu, co jsem vždy chtěla, jen neměla odvahu nebo co. Chtěla jsem na FAMU, chtěla jsem fotit, chtěla jsem mít doma světla a stativy a všechno to vybavení. A teď to mám a je to fajn pocit! Vím, že se začínám hýbat tím správným směrem. Beze spěchu a bez tlaku. A ono to funguje. Zatím na malých věcech, ale někde člověk začít musí... jen se nebránit.